Celý rok 2000/2001 jsem ve škole prožila relativně v klidu. Z žádného předmětu jsem vysloveně nepropadala, spíš jsem měla pocit, že se ve většině předmětů velice zlepšuji. Ani můj dřívější nepřítel - matematika nebyl letos nijak krvežíznivý, abych měla mít strach.

Nastaly poslední dny školy a závěrečné písemky. Ačkoliv jsem se na písemku z matiky OPRAVDU DOBŘE připravila, náhoda, smůla a tréma udělaly své a já test napsala na dvojku.

Prof. Plecháček uznal, že by bylo trochu unáhlené tvořit nějaké závěry, takže mi dal ještě jednu šanci a o pár dní později jsem psala opravný test. Upřímně - to, že jsem test nenapsala, byla nejspíš chyba moje… avšak… V testu bylo pět příkladů, z toho 1výraz, 1konstrukční úloha, 2slovní úlohy a něco z objemů a obsahů. Teoreticky tam chyběla hlavní témata roku - funkce, goniometrické funkce a fin. matematika. Ovšem, to nikoho nezajímá, to je přece vedlejší (jestli si někdo náhodou myslí, že používám ironii, má naprostou pravdu).

Přestože jsem u každého příkladu měla alespoň něco a podle mého - z toho, co v tom testu bylo by se (nehledě na počet bodů) dalo poznat, že mi látka cizí není, prof. Plecháček mi test neuznal a i přes normální známky přes celý rok (průměr známek se rozhodně nerovnal dvojce) mi oznámil, že budu psát reparát.

Možná si dovedete představit, že je těžké přemýšlet o tom, že budu psát opravnou zkoušku z něčeho, co umím. Je mi jasné, že jsem se bůhví jak nevyznamenala, ale nebyla jsem tehdy jediná, kdo VĚDĚL, že matiku (konkrétně látku probranou v PRÁVĚ UPLYNULÉM roce) ovládám. Ovšem… šanci k jakémukoliv "matematickému" projevu mi už nedali.

Přes prázdniny se mi učilo vážně těžce. Nebaví mě když všechno co čtu a počítám dokonale chápu a vychází mi to, prostě je pruda vědět, že jsem vlastně propadla z látky, kterou jsme vlastně letos probírali stejně jen minimálně (např. slovní úlohy, nebo konstrukční úlohy) a to navíc sl. úlohy nebyly napsané ani v seznamu látky, kterou musím umět na reparát. Doufala jsem (protože jsou výše zmiňované druhy příkladů pro mě tou nejhorší hrozbou), že ve zkoušce nebudou. Chyba lávky!

Nastal čtvrtek 30.8. Doufala jsem, že repec proběhne jako vždy - že dostanu test s příklady celoroční látky a poměrně velké množství času, abych měla možnost si všechno v naprostém klidu a bez stresu promyslet. Prof. Přibíkovi nikdy nešlo o to, abych zvládla určitou věc za příliš omezený čas, chtěl se přesvědčit, že to UMÍM. Člověk byl tak klidný a nemusel stále vynervovaně pohlížet na hodinky, s přesvědčením, že má už jen 10 minut na X příkladů. Tak je to, myslím, správné.

Ale ono houbelec! Prof. Plecháček mi předložil "Bělouna", na papír vedle mi napsal které příklady mám vypočítat a oznámil mi, že mám 30 minut času a že mi to musí stačit. Z těchto slov mi naskočila husí kůže po těle. Přesně toho jsem se bála.

1. příklad - konstrukční úloha, 2. příklad - funkce, 3. příklad - slovní úloha. Druhý a třetí příklad jsem měla spočítaný na 100%, to vím, přestože jsem svůj opravený test neměla v ruce, jistě. No a ta konstrukční úloha… kdyby šlo jen o to, splnit zadání, měla bych taky vše v pořádku, jenže… o tom se můžeme dohadovat.

Můj test byl tedy napsán (podle běžného hodnocení profesorů) minimálně tak na 80%. Jako komisi při ústní zkoušce jsem měla prof. Klause a prof. Kubíčka. K samotnému pohovoru bych jen chtěla říct, že mě překvapilo, že se tam objevila Thaletova kružnice. Za prvé - moc jsme si o ní neříkali a ani jsme nepočítali žádné příklady s jejím použí váním a za druhé - na seznamu látky o ní také nebylo ani SLOVO.

Když jsem po všem opustila místnost, aby se učitelé mohli dohodnout na mém osudu, měla jsem celkem klid. S přihlédnutím na dobrý test a na to, že jsem si nebyla vědoma toho, že bych něco moc pokazila slovně, jsem jen čekala, až mě zavolají a řeknou ty závěrečné nedůležité drobnosti.

Velice mě tedy překvapila úvodní slova prof. Klause: "Tak jsme se tady všichni dohodli, že tu matematiku vlastně neumíte.

Upřímně, bylo to na mě moc. Nechápala jsem to a byla jsem v zásadě ve velikém šoku a zdolávala jsem moment překvapení a strachu.

Prý mě na škole nechají jen proto, abych nemusela opakovat devítku a pan ředitel řekl, že si myslí, že nemám na to DOSTUDOVAT na PORGu.

Co si o tom myslíte? Já tomu nerozumím ještě teď.

Nicméně jsem odešla domů s částečnou úlevou. Ovšem, také s nepředstíraným pocitem překvapení a se zlobou.

Moje maminka se také divila. Už proto, že ona byla jedna z lidí, která věděla, nakolik látku umím a bylo jí to podezřelé. Chtěla proto vidět můj napsaný test.

V novém školním roce jsem si tedy zašla za panem ředitelem a požádala jsem ho, abych si mohla test vypůjčit.

Řekl, že ho má u sebe prof. Plecháček a že tady bude tehdy a tehdy a že to nebude problém. Jen tak mimochodem dodal, že mi může poskytnout klidně originál, jelikož psaný test prý není součástí reparátu, že tam prý jde o ústní zkoušku. Tak k tomuhle se odmítám snad i vyjadřovat! Vždyť ten psaný projev by měl být směrodatný, NE?!

Prof. Plecháček mi po sléze oznámil, že ani neví, kde ten test má a že ho možná vyhodil… Ach jo, kam ten svět spěje? Nebo spíš jiná otázka: Smí se to vůbec?

Můj příběh, doufám, nekončí. Chci to celé vyřešit a především chci vědět, jestli mi prof. Klaus věnoval svá demotivující slova oprávněně.

P.S.: Jestliže se mýlím v tom, nakolik dobře jsem test napsala, předem se všem omlouvám. Můj záměr není někoho urazit, jen si připadám ublíženě, a to doufám (podle mých podaných informacích) chápete.

Autorka článku: Markéta Zelená
Další články od této autorky
Článek zaujal už lidí